Polabí s Lukášem

Jednu krásnou červovou sobotu dostal Lukáš nápad, že pojedeme na výlet. Osedlal si kolo po dědečkovi. Zvolili jsme polabskou klasiku: do Kolína vlakem, potom Veltrubským a Libickým luhem do Poděbrad, Nymburka, na jezero Sadská a domů, cca 50 km. Lukáš si v první polovině cesty vedl skvěle, dejchal na krk Pavlovi a já měla co dělat, abych jim stačila. Fotila jsem, takže i zdržovala, ale chlapec je hodný, občas se i ohlédnul, zda jsem někde nezdechla cestou (a zda tedy může počítat s večeří). Navíc celou akci dokumentoval na aplikaci Endomondo. Hned jsem se cítila důležitěji.

Chlapci byli v převaze, dobře se jim prosazovaly hospodské přestávky. Ta nejlepší z nich byla u přívozu Oseček. Za prvé to tam mám ráda, za druhé to byla skvělá příležitost přeplavat Labe. Dokonce do toho šel Lukáš se mnou.

Od Nymburka mu bylo ouvej. Přeci jen na kole nejezdí a dědečkovo sedlo je fakt tvrdý. To si vynutilo další přestávku Pod Hradbami. Do Sadské už docela trpěl, ale nesl to statečně, i když do jezera vůbec nevlezl.

Poslední zastávka byla u babičky, kde jsme jsem musela čelit požadavkům, které by macecha Marušky z pohádky O dvanácti měsíčkách nevymyslela. Úkol zněl: nasekat dříví z poražené tůje bez pomoci sekyrky nebo pily, a to hned teď.

Kromě pohádkového konce to byl parádní den.